Dnes je čtvrtek, 9.12. 2021 (Vratislav)
co bylo

Tyto stránky jsou zastaralé, prosím přejděte na nové kliknutím SEM.

Brigáda na natření krovů kostela v Kloboukách

Kdy: 1.-3. dubna 2016

Kolem 17. hodiny se podařilo všem účastníkům stihnout autobus do Klobouk, kde se uhnízdili s batožinami na faře, vedle kostela. Až po 19. hodině přijelo auto a mohlo se večeřet. Připojili se k nám místní mládežníci - bratři Blažkové (4). Nejstarší Ondra měl nachystanou pobožnost – zamyšlení nad textem o nevěřícím Tomáši, který shodou okolností byl čten i v neděli při bohoslužbách. Zpívali jsme Svítákovky za klavírního doprovodu Tomíka (soprán) a Kouby (bas), Karolína některé písně podpořila i kytarou. Večer jsme hráli „Lovce noci“ a jiné pro nás nové hry, které nás Blažci naučili.

V sobotu ráno měl být nástup do práce v 8:30. Pan Zajíc přišel už na 8:15 provést školení o bezpečnosti, které se nakonec konalo později, abychom už nežvýkali skvělé Kloboucké buchty. :) Jsme pojištěni, tedy můžeme dnes vydělat, byl jeden ze závěrů školení. Na střeše nic nemůže chytnout, ale nerozdělávejte oheň, tak znělo další poučení. Dále nám byl vysvětlen systém místní ojedinělé tříobloukové klenby, která je příčinou nosné konstrukce na půdě, kterou budeme natírat. Chodit máme radši jen po železných výztužích a prknech, aby neopadala omítka v kostele, a kdo by nechtěl pracovat nahoře může zalévat nebo vykopat strom na zahradě. Vzali jsme veškeré vybavení (bez světel, které jsme zapomněli :)) jako prodlužky, roušky, rukavice, štětce a barvy a vylezli věží přes klubovnu na půdu kostela. První fáze - přinést a rozestavit osvětlení, druhá fáze - otevření barvy a třetí fáze - zjištění, že není vhodné natírat barvu na stoletou vrstvu prachu. Takže znovu dolů a shánět smetáčky. Najednou nám, při takové koncentraci zvířeného prachu, přišly roušky vhod. Barvu roušek jsme, při jejich odložení v době oběda, nepoznávali. Rozdělili jsme si úkoly – první linie zametačů a další natěračů v různých výškách a šířkách, postupovali jsme systematicky odzadu. Každý si našel své, místy byla práce poměrně gymnasticky nebo horolezecky zpestřená, jinde šlo jen o to, držet barvu jinému natěrači ve výškách. Hlad přišel brzy, ale přesto někteří nevěřili, že oběd už je hotov a mysleli si, že zpráva je žert. :) Poobědvali jsme venku na zahradě a dali si krátký oddech.

Jáchym a Honza nás opustili a zprávy o času příjezdu Martina se stále posouvaly dál do pozdního odpoledne. Nacpáni obědem, nečekanou pizzou a dobrým kafem s dobrotou jsme vyšplhali znovu nahoru a pustili se opět do práce. Každý už věděl, jak na to a práce šla pěkně od ruky. Zametači už byli potřeba významně méně. Skončili jsme asi v polovině a spotřebovali necelých 8 kýblů barvy, pravda, že hodně nám jí zůstalo na oblečení, botách a hlavách. Všichni jsme řádně zešedivěli a pak si každou chvilku tahali barvu z vlasů.

Blažkovi nás vzali na hřiště, kde jsme si zahráli nemálo skvělých utkání ve volejbale. Večer jsme jeli do Brumovic do střediska Diakonie – Arkénie. Měli jsme prohlídku chráněného bydlení, které využívá 12 klientů, ale o víkendu tu většina nebyla. Povečeřeli jsme a měli krátkou pobožnost od Evičky Freitingerové.

Ráno někteří vyzváněli na zvony. Po kostele jsme se rozloučili v kroužku a šli se kouknout na jehňátka. Ve dvanáct jsme se rozjeli do svých domovů.

Protože jsme se osvědčili (neopadala omítka v kostele), dostali jsme pozvání v práci pokračovat kdykoli příště i za finanční obnos.

Děkujeme za milé přijetí ve sboru a vedení práce panem Zajícem. Zase máme o zkušenost víc. :)

Markéta