Dnes je sobota, 1.10. 2022 (Igor)
co bylo

Tyto stránky jsou zastaralé, prosím přejděte na nové kliknutím SEM.

Školka na Blažkově

Postřehy ze školky

Pátek

Ti kdo chtěli jet společně vlakem z Brna se dostavili v 16:40 do vestibulu hlavního nádraží. Nakonec nás bylo: 4 miroslaváci ku třem od jinud. Při výstupu z vlaku nás přivítaly mračna a než jsme došli pod střechu začalo pršet a do minuty byl slejvák. Na nádraží jsme se setkali s ostatními. Naštěstí někdo vytušil, že to nebude trvat věčně a tak jsme chvíli počkali a už jen při slabém dešti jsme nastrkali všechny batohy do auta. Na prvním kopečku, kam jsme vylezli už nepršelo a objevila se duha. Potom jsme se přes, pro některé, známé vesničky např. Bukov, vydali směr Blažkov. V průběhu cesty jsme hráli hru s 3 kolíčky, kterou někdo možná znáte pod názvem: „bomba“. Kdo by došel do tábora s připnutým kolíčkem, dostal by trestnou práci či úkol, ale nakonec někteří ani nevěděli, kdo kolíčky na konci měl. Před katolickým kostelem v Bukově měl Radek Fér impuls o samotě. Do tábora jsme došli většina s mokrými nohavicemi a botami, protože část cesty byla po polňačce s vysokou travou. V krbu praskal oheň. Uprostřed jídelny stála hromada batohů. Františka nás přijala v přijímací kanceláři a rozdala každému „sisalový“ poutnický provaz. Ubytovali jsme se v chatkách (po 6 postelích). K večeři byl chleba s paprikou. Večerní program začal seznamovací hrou s pozdravy a s hrou „Kdo má co rád“, pokračování bylo už na každém z nás. Zpívalo se a čajovna byla otevřená.

Sobota

Ráno začalo rozcvičkou na louce. K snídani byl kozí sýr nebo čokoláda a hned poté začal impuls s Leonardem „O mniších v klášterech a o nás normálních lidech, v životě mezi ostatními lidmi“. Páter Jiří Damián Škoda navázal s přednáškou o svém životě a životě v klášteře a kněze v jednom. Na konci padlo několik dotazů ohledně celibátu a Martina Luthera. Některá tvrzení si odporovala, ale ve správnou chvíli přišly na řadu dílny. Výtvarná dílna dělala poustevnické přístřešky v lese, u debaty byli páter Damián i pan farář Leonardo. Někdo sekal dřevo do kuchyně. Divadelní skupinka předvedla scénku o 3 poustevnících a jejich pokušeních v podvečer. Zapojeni byli i všichni ostatní. Na oběd uvařili naši kuchaři: Martin, Pavel a Ondra segedínský guláš. Odpoledne po poobědní pauze se někteří vydali na vycházku, jiní hledat fotbalové hřiště a v táboře zůstali volejbalisté. Z volejbalu byli vytrženi až následujícím programem (duchovním ztišení) v lese, kde jsme zpívali písničky. Až v průběhu filmu Savarmangalam (V. Poltikovič) se vrátili výletníci. K večeři byly špagety s vajíčkem a slaninou. Na hru po tmě jsme si měli vzít ty NÁHRADNÍ BOTY. Hra spočívala v tom, ukořistit co nejvíc šátků z území druhé skupiny, přičemž všichni museli skákat snožmo a pokud byl někdo chycen v nepřátelském území zůstal stát a čekal na oživení od svých spoluhráčů. Udýchaní jsme se potom sešli v kroužku a zazpívali večerku „Den už usíná“. Než jsme ale do Hmmmčeli ozvaly se rány a světlo nad Heraklitkou. Za chvilku i výkřiky a houkání sanitky a nakonec přiběhla pláštěnková bezpečnost a zahnala nás do protiradiaktivního krytu - „jídelny“. Tam se zhaslo a nesměli jsme mluvit, abychom si nevydýchali kyslík. Dostávali jsme zprávy o radioaktivitě venku a o tom, že jsme zůstali jako jediná lidská populace, která nezmutovala. Nakonec se ale ukázalo, že ještě na nějakém ostrově žijí lidé. Když radioaktivita ustoupila vydali jsme se ve 4 skupinkách na ostrov. Všichni měli zavázané oči z bezpečnostních důvodů. Jeden ale dostal injekci a vedl nás cestou, spíš necestou. Místy jsme museli podlézat překážky a nebo se držet cesty vyznačené provazem. V konečné fázi jsme lezli po mostě nad minami a nakonec jsem se museli přebrodit na ostrov, kde nás vítali a slavili u ohně ostatní. Dostali jsme teplý čaj a usušili jsme si nohy, asi tak po kolena mokré, u ohně. Když postupně všichni oschli, začali jsme se přesouvat zpátky do tábora (do jídelny, či čajovny).

Neděle

Ráno pršelo. Ke snídani byla tmavá buchta s kokosem. Potom nebylo chvíli jasný jestli se v tom dešti půjde do Blažkova do kostela nebo ne. Nakonec jsme zůstali pohodlně v táboře a v čase, který bychom strávili na cestě jsme se bavili, hráli kartičky a zpívali. Bratři z Blažkovského sboru s paní farářkou Markétou Slámovou přijeli na bohoslužby za námi. Lavice jsme srovnali do řad naproti výdejnímu okénku, před kterým stál stůl s kalichy a kostel byl připraven. Při Večeři Páně jsme lavice natočili a vytvořili kolem nich kolo. Po obědě jsme zazpívali píseň na rozloučení. Zametli jsme jídelnu, vysadili okna, zavřeli okenice a začali se rozjíždět domů.

Děkujeme SOMu za připravený program, zvláště když byli nuceni vyplnit mezeru v programu, kde měl být původně koncert skupiny „Zelené koule“.

Myslím, že se školka velice povedla, ač v jiném prostředí než obyčejně, ale zase se známými tvářemi. Jiné bylo hlavně to, že jsme byli pořád všichni spolu a tím byla školka výjimečná a originální.

Markéta Ryšavá