Dnes je pondělí, 27.9. 2021 (Jonáš)
co bylo

Tyto stránky jsou zastaralé, prosím přejděte na nové kliknutím SEM.

Jarní školka ve Vanovicích

Pokud čtete tento článek s úmyslem porovnat tuto školku s jinými školkami, budete jej muset přečíst celý a udělat si vlastní názor. Já totiž porovnávat s ostatními školkami nebudu. Hlavně proto, že tohle byla moje první školka. Po letech jsem se nechal konečně zlákat Jakubem a vyrazil na školku. Téma "My, evangelíci" sice zní poměrně stroze a oficiálně, ale školka strohá a upjatá nebyla.

Když jsme v pátek přijeli z Brna autobusem do Vanovic, měli jsme poměrně jednoduché instrukce, že tak veliký kostel nemůžeme minout. Leč, i když kostel byl opravdu obrovský, tak ze zastávky autobusu nebyl vidět. Nicméně jsme ho intuitivně našli a mohli se zapsat. Když jsme složili svoje batohy v tělocvičně kulturního domu, sešli jsme se před kostelem k úvodnímu slovu. Slovem provázel Jakub a ten i přečetl zamyšlení Tomáše Doležela na téma "My, evangelíci", které kromě duchaplných myšlenek bylo i vkusně vtipné.

Poté jsme se losem barevných papírků rozdělili do několika (minimálně 6) skupin a prostor dostala aktivita připravená místní mládeží. V naší skupince jsem s Tomíkem pěkně zvedal věkový průměr, nicméně jsme se s nadšením vrhli do plnění mnoha úkolů. Úkoly měly vždy souvislost s některými biologickými vlastnostmi lidského těla. Když jsme si například vyslechli krátký referát o funkci a typech slinných buněk, následoval štafetový závod v pojídání sušenek, při kterém nám pěkně vyschlo v puse. Po přednášce o fungování plic jsme opět štafetově museli co nejdéle syčet na jeden nádech. Kromě těchto mi ještě utkvěl úkol, při němž jsme měli svým tělesným teplem rozpustit co nejvíce ledu zmrzlého v půllitrové PETce. Následovaly i další úkoly, od předávání krabičky sirek na nose, přes trefování se tužkou do lahve až po počítání lavic v kostele. Po skončení tohoto "závodu" jsme se posilnili a při vyhlášení výsledků se i podivili, že naše družstvo kromě jediné disciplíny všude zvítězilo. Vyhráli jsme nádherný vyhlídkový let nad (dvěma) Alpami, který jsme ihned absolvovali :-) Takto skončil oficiální program.

Několik skupinek se pak ještě před spaním vydalo otestovat místní hospodu. A i tam to bylo poměrně vtipné. Paní vrchní chtěla zavírat už v 11 hodin, ale psychologickým "bojem" o každé další pivko jsme otvíračku protáhli až do půl jedné.

V sobotu po vydatné buchtové snídani v sále záložny proběhly přednášky a debaty na téma školky "My, evangelíci". Řešili jsme minulost i budoucnost evangelíků, hodně jsme se bavili i o tom co nás odlišuje a spojuje s jinými církvemi. Po skončení tohoto programu probíhala opět soutěž, ale úplně jiná než ta páteční. Tentokrát se týmy rozdělily podle barev slušivých kšiltů, které každý dostal při registraci. Soutěž byla trochu běhací, ale hlavně znalostní z oboru křesťanského a evangelického. Ačkoli jsem byl v týmu modrých, který zvítězil, tentokrát to rozhodně nebylo mojí zásluhou. Chvíli před obědem jsme ještě využili k prohlídce kostelních věží, kromě parádního výhledu jsme viděli i místní raritu - Pérové zvony, o kterých jsme poměrně živě diskutovali. Následoval více než vydatný oběd ve složení vepřo - knedlo - zelo a myslím že nejsem jediný, koho svým velkým množstvím oběd málem složil. O to víc, že byl výborný. Nedlouho po obědě jsme se šli vysportovat. Na programu byl fotbal, který si na vysoké úrovni zahráli výhradně kluci (kdo by to byl řekl). Zbytek kluků s holkama hrál volejbal, malá skupinka si vyrazila zaházet s freesbeem, někteří se šli projít po okolí. Jakmile jsme oběd dostatečně vyběhali proběhla v záložně panelová diskuze. Mezi hosty se objevili také faráři církví husitské a baptistické z Blanska. V závěru již trošku únavné povídání zpestřovaly vtipné postřehy zejména husitského kazatele. Po panelové diskuzi (která až tak úplně diskuzí nebyla) již se pomalu schylovalo k večeři v podobě párků. Ani ne hodinku po večeři začal v kostele koncert vážné hudby. Na varhany hrál Kamil Vystavěl a zpěvem se předvedly Daniela Chladilová a Barbora Nečasová. Na varhany dále hrál i Ondra Maňák doprovázený Klárkou Přikrylovou na violoncello. Po tomto úžasném kulturním zážitku po krátké pauze následoval další koncert, ale z jiného soudku. V kulturním domě vystoupila skupina Fruit Machine, která postupně přivedla publikum až do varu. Když publikum umožnilo po několikerém vytleskání zpět na pódium skupinu definitivně opustit sál, bylo už po jedenácté hodině. Koncertem skončil i oficiální program a dále se už bavili skupinky podle svého. Jedna zajímavá skupinka se například sešla v kulturním domě a při rozličných diskuzích se mimo spousty dalšího pustila i do konzumace párků zbylých od večeře :-)

V neděli ráno všichni překvapivě bez problémů vstali. Po buchtové snídani na faře jsme se jen přesunuli o kus vedle do kostela na bohoslužbu. Poutavá bohoslužba byla korunována večeří Páně s dlouhatánskou řadou účastníků.
Chvíli jsme si jen tak povídali na schodech fary, ale pak se všichni sešli před kostelem, kde proběhlo společné zakončení školky. Zapěli jsme pár písní (asi tak dvě) a v kruhu prohlásili školku za skončenou, chvíli jsme se ohřívali na sluníčku, ale pak už nám nezbylo než si jít do kulturního domu sbalit věci a poklidit. Když jsme kulturní dům uvedli víceméně do původního stavu, pomalu jsme se odebrali zpět na faru k obědu - bramborovému guláši. Následné čekání na objednaný autobus jsme si zkrátili za pomoci několika freesbee, které poměrně často přistávaly buď na čelním skle zaparkovaných aut nebo pod dvoumetrovou kamennou zídkou. No a pak už jen šup do autobusu, zamávat "pozůstalým" a hurá do Letovic na vlak.

Jak jsem již zmínil v úvodu, nebudu školku porovnávat s ostatními. Mívám zvyk od akcí které neznám nic dopředu neočekávat, pak mě mohou překvapit jen příjemně. Každopádně na příští školku pojedu zase, a to je myslím dosti výmluvné hodnocení kvality ;-)

Martin "Šťovík" Hulánek