Jarní školka v Silůvkách

Milí přátele, školka už je za námi a vzhledem k tomu, že Benova dílna pro literární tvorbu jaksi selhala (nikdo se nakonec nepřihlásil), dostalo se mi té cti, abych napsal ohlédnutí za školkou já. Krapet mě to zaskočilo, ale potom jsem si řekl, "proč ne?". I když je to pro mě úkol nelehký, nikdy jsem ještě něco takového ve svém životě netvořil.

Školka se tentokrát konala v Silůvkách. V životě jsem zde nebyl, ale po absolvování letošní Jarní školky jsem toto městečko shledal velmi příjemným, laskavým a hlavně pohostinným. Co bylo velikým překvapení pro nás všechny, byla velmi hojná účast na školce. Protože jarní školky z důvodů všelijakých zkoušek, ať už maturitních nebo vysokoškolských, bývají daleko méně frekventované, než školky podzimní. Byl jsme touto účastí velmi potěšeni a budu rád, když tomu tak bude i na dalších školkách. Největší podíl na tom měl nejspíš fakt, že zde bylo spousty nových tváří, což je taky velmi pozitivní. Je vidět, že noví mládežníci (konfirmandi), mají o školku zájem a podle dobré nálady, která i přes trošku horší počasí panovala, bych usuzoval, že na školce nebyli ani zdaleka naposledy.

Tématem letošní jarní školky bylo: "Podmaňte ji a panujte nad vším živým." Ale co si to vlastně máme podmanit a nad čím to máme panovat? Jednalo se o program zaměřený na vztah člověka a přírody. Tento verš nás ovšem, jak nám bylo mnohokrát připomenuto, nenavádí, abychom pustošili zemi a bezmyšlenkovitě ji vycucávali, ale abychom se naopak k přírodě chovali laskavě. Přinejmenším tak, aby zde mohlo žít ještě mnoho generací.

Do dění školky nás v pátek uvedl svým eko-filosofickým impulzem Tom Ryšavý. Já osobně jsem si z jeho impulsu odnesl to, že než budu vyhazovat odpadky do koše pořádně si rozmyslím, který materiál kam patří. Protože třídit odpad má smysl, jen nesmíme být líní. Tento impulz jsme si mohli poslechnout pod širým nebem u rozpálené vatry, se špekáčkem v ruce. Po té co jsme se občerstvili, jak jídlem tak slovem, čekala nás, jako už tradičně, spousta seznamovacích her, které k programu školek neodmyslitelně patří. Protože ne všichni se známe, je potřeba se seznámit. A formou hry je to nejintenzivnější a nejzábavnější. Další program byl hudební. Tentokrát jsme sice netrsali po parketu, jak bývá na školkách dobrým zvykem, ale velice mile nás překvapila skupina vanovické mládeže KUDYKAM. A řeknu vám, oni jsou velice muzikálně nadaní. I když se na jejich hudbu nedalo tančit, dala se velice příjemně poslouchat. Zahráli a zazpívali nám mnoho křesťanských písniček, ze spirituálů a z Taizé, a možná že i z dalších mě neznámých zdrojů. Za doprovodu kytary, basy, kláves a bubínků a dalších nástrojů. A na závěr dne jsme se ztišili s Kamilem Vystavělem.

Dalšího dne jsme se probudili do pěkného slunečného rána, které ovšem plynule během dopoledne přešlo do oblačna, místy zatažena a sluníčko bylo to tam. Po snídani jsme se vydali ke kostelu, kde se měl konat další program. Ranní impulz pro nás měl připraven katolický farář z Ivančic, Vít Fatěna, který mluvil o vztahu mezi křesťanem a přírodou. Impulz byl proložen trefným krátkým úryvkem z Malého prince. A po krátkém zamyšlení nás čekala jako obvykle přednáška. Tentokrát ji pro nás připravil farář z Horní Krupé David Šorm, který nás mimo jiné blíže seznámil s projektem „přírodní zahrada“. Nebudu se vám ani ve zkratce snažit nastiňovat, co to vlastně je a jak to funguje, poněvadž by to bylo na dlouho. Jen řeknu, že po přednášce následoval dokumentární film, ve kterém bylo celkem dobře vysvětleno, jak taková zahrada funguje a nakonec jsme si sami takovou zahradu mohli navrhnout ve skupině na kus papíru. Přednáška byla zajímavá a dostatečně vyčerpávající a tak jsme se museli opět nasytit, něčím jiným než slovy. Po výtečném obědě pokračoval program tradičně jako už známe ze školek. Nejprve byly dílny a pak volný (sportovní) program. I když musím říct, že letos byly dílny poněkud jiné a zde by stálo za to je vyjmenovat. Snad jediná tradiční dílna, kterou známe ze všech školek byla ta výtvarná, ale i přesto zde mládežníci vyráběli velmi netradičním způsobem - a sice šperky z PET láhví. V další dílně jsme si mohli vyrobit ptačí a netopýří budky různých typů. Výtvarné dílny byly v podstatě dvě, protože jedna z dalších skupin lidí šla vyzdobit farní suché záchodky malůvkami na stěnách. Paní farářka Kadlecová si pak ještě pár lidí vzala na vylepování siluet dravců na okna, protože jak při představování dílen sdělila všem přítomným - farníky už unavovalo vyhánět ptáky z kostela nebo naráživší mrtvé ptáky sbírat kolem kostela. Jedna z dílen se týkala prohlídky domu, který byl navržen co nejekologičtěji. Co se týče sportovního programu tak se jako klasicky hrál volejbal a parta nadšenců i za deštivého počasí propadla fotbalu. Ostatní se mohli vydat na procházku po okolí.

Po těchto dílnách jsme společně povečeřeli a zatímco my si nacpávali pupky k prasknutí, Somáci už připravovali večerní program, který já osobně považuji za vrchol dne. Tentokrát ve stylu televizní show. Program byl velice bohatý a SOM TV pro nás přichystala spousty televizních pořadů, skoro tak jak je známe z TV. Jako první byli v televizi hosté, kteří se před nějakým časem zúčastnili známého pořadu Hodina pravdy. Ti nám vykládali, jak tento pořad doopravdy probíhá v zákulisí. Popravdě po tom, co jsem si od nich vyslechli všechny podrobnosti bych asi sotva dostal někdy zájem se nějaké takové TV show zúčastnit. Další programy byly už na jednotlivých účastnících školky. První na řadu přišla soutěž Chcete být misionářem?, ve které soutěžící změřili své síly v otázkách kladených na tělo opravdovým misionářům. V Půlhodině pravdy se nám například předvedli chlapci z mládeže v Kloboukách u Brna, kteří předváděli, jak se dá během sedmi minut postavit 6x6 vysoký domeček z karet. Bohužel se jim to nepovedlo, ale i tak získali cenu :). Další soutěž byla například ČCE má talent, kde mladí lidé předváděli výkony, které jsou opravdu záviděni hodné. Zde nám předvedl cirkusový klaun číslo s diabolem a vanovická mládež zazpívala písničku s taneční choreografií. V SomDance jsme mohli vidět taneční skupiny Tři sestry z Vanovic a miroslavskou taneční skupinu Květinky. Oba týmy podaly velmi obdivuhodné výkony, ale nakonec zvítězila miroslavská mládež o pouhý jeden bod. Řekl bych, že se účastníci i diváci velice dobře bavili a že panovala velmi dobrá nálada. Na závěr se s námi se všemi ztišila farářka pro mládež Marie Medková. Po oficiálním programu se mohlo jít ještě ven nebo do čajovny, ale vzhledem k tomu, že program byl tak vyčerpávající, tak spousta lidí šla spát (k mému překvapení) už velice brzy.

No a v neděli jsme vstali a po snídani se přesunuli do kostela. Pár lidí už nás opustilo dříve, ale většina zůstala po bohoslužbách na oběd. Po kostele jsme se ještě klasicky rozloučili písní „Dál přece nejdeme sami..“. A to co nás čekalo na obědě, nejde slovy vyjádřit. Měli jsme tu čest ochutnat nesčetné množství vegetariánských pochoutek, které pro nás připravili členové silůveckého sboru, já tedy nevím jak ostatní, ale já se opět přecpal k prasknutí. Po obědě se už většina účastníků začala rozjíždět ke svým domovům. I když jsem už dlouho nebyl na školce, tak musím školku hodnotit velmi kladně. Program byl vyčerpávající a každý si našel své. A já doufám, že budu moct jet na tu další podzimní a že tam zase uvidím hodně známých tváří ...

Jendič